Čtvrtek, 16. července 2009 - Z Gibraltaru do sqatu v Málaga

21. července 2009 v 20:29 | RichaRd. Ç Mich-All |  Deník
V Gibraltaru nám bylo dobře, ale dnes jsme se vydali na cestu, abychom se dostali zase o kousek dál. Od teď už se vlastně vracíme domů, ale jen ze zeměpisného pohledu. Ještě máme před sebou velký kus cesty.

Dopoledne jsme se sbalili a odešli z příjemného kempu v La Línea. Šli jsme šli, až jsme došli za kruhový objezd před dálnicí, tam v zápětí a bez čekání stopli první auto, nechali se vysadit a hned stopli i druhé auto. Bylo by to všechno super, až na to, že nás druhý stop vysadil na opravdu hrozném místě. Chodili jsme a chodili. Hledali příhodné místo ke stopu, ale nenacházeli.

Pobřežní oblast západně od Málagy, kde jsme zrovna byli, je jedno dlouhé město, plné hotelů a pláží, kde je moc hezky, ale stopovat se tam prostě nedá. Tak jsme občas popojeli pouličkou o kus dál a pak zase, až jsme se dostali do Málagy samotné. Tam jsme si na infotmacích vyptali mapu a zjistili, kterým autobusem na konec města. Mimochodem informační centra jsou asi jediná místa, kde se člověk na jihu Španělska domluví anglicky. Dokonce ani když se zeptáte běžného kolemjdoucího, řidiče autobusu, nebo třeba prodavače ve stánku na něco jako "shop", "supermarket", "bus station", "camping" a tak podobně, tak prostě nerozumí. Dokážete si představit, jak se asi domlouváme s řidiči, když stopujeme...

Pozdě odpoledne jsme se tedy konečně dostali na celkem příhodné místo, ale po několika hodinách neúspěšného mávání rukou na pobaveně, nebo přiblble se tvářící řidiče, jsme to vzdali. Reakce některých španělských řidičů jsou opravdu zajímavé, o tom by měl někdo udělat studii.

Začínalo se stmívat a my neměli kde spát. Všude kolem město, skály, nebo pláže. Na benzince jsme od prodavače po několika minutách šílené gestikulace zjistili, že nejbližší kemp je vzdálený asi deset kilometrů. Další člověk, kterého jsme se ptali, jelikož nikomu nevěříme, nám to v podstatě potvrdil - ale už to podle něj bylo dokonce 30 km. Dál už jsme se taději neptali.
Na dnešní neúspěch se začalo nabalovat lehké zoufalství, když v tom jsme v dálce zahlédli postavu s dredama, batohem, psem a holkou. My jsme jim řekli "Hola, no hablo Espaňo!l", on nám řek "Odkud jste chlapi?" pes se vrtěl a holka se usmívala. Tomáš je Čech, Anja je Italka, pes je pes a všichni tři jeli na nějaký festival. Ale teď to hlavní - poradili nám, že asi kilometr zpět je pláž se stromy, kolem je zeď a dá se tam postavit stan. Prý tam občas přespávají nějací lidi, dá se tam udělat oheň a tak. Pěkně jsme mu poděkovali, popřáli šťastnou cestu a šli.

Cestou tam jsme se prodírali davy lidí. Zrovna při pobřeží probíhaly nějaké slavnosti. Nemít sebou batohy, nebýt unavení a být bez starostí o nocleh, tak se přidáme a jucháme se Španěly do rána, jak oni to umí. Dopřáli jsme si aspoň mále pivko na molu a výjmečně is dal cigaretu, kterou jsem vyptal od nějakých Dánek, sedících poblíž.

Prodrali jsme se až k té pláži, přeskákali kameny, prozkoumali jsme okolí a zeptali se kluka, který zrovna chystal táborák, jestli se tam dá stanovat. Určil nám přímo místo pro stan, jako nějaký správce a když jsme přišli k jeho ohni, tak si nás dokonce posadil přesně tam, kde mu to vyhovovalo. Zřejmě guru zdejší pláže. Ale nám bylo vše jedno. Za světla ohňostrojů jsme si postavili stan a usínali jsme za z dálky znějícímy tlumenými zvuky kytary, jemného šumnění moře a křiku dětí, doléhajícího sem z ulice za zdí.

Prostě jak řekl Richard "Tohle jsou věci, které vprůvodci nenajdeš."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama