Neděle, 12. července 2009 - Z Lisabonu do Olhao

15. července 2009 v 22:55 | Mich-All § RichaRd. |  Deník
Ráno jsme si užívali poslední chvíle kempingových vymožeností - tekoucí vodu, sprchu... Ale pak už to šlo z kopce.


Do města jsme vyrazili ještě společně s Helmutem a Anjou anechali si poradit, kudy jet. Autobusem jsme zbytečně objeli celé město, abychom se metrem zase vrátili na autobusové nádraží kousek od kempu. Tam jsme si koupili lístky do Grandola. Němci jeli taky na jih, ale trošku jinam než my. Autobus odjížděl ve tři odpoledne, do Grandola jsme jeli hodinu a půl a další půl hodiny jsme šli pěšky za město k výpadovce.


Do devíti hodin jsme i přes hustý provoz nic nestopli, ale ušli jsme celkem kus cesty. Pak nás vzal jeden bláznivý straý Portugal asi dvacet kilometrů. Tomu jsem opakoval, že neumím Portugalsky, asi dvacetkrát za celou jízdu. Pokaždé tak na minutku stichl a pak se rozvykládal zase, ptal se mě na různé otázky - to jsem pochopil z jeho pohledu očekávajícího odpověď, připomenul jsem mu, že Portugalsky opravdu neumím a tak se to poříd opakovalo. Navíc asi viděl mapu poprvé v životě, takže ani nedokázal pochopit, že po něm chceme, aby nám ukázal aspoň kam jede.


Už se stmívalo, ale ještě jsme museli jít najít místo pro přespání. Šli jsme po silnici a už ani moc nestopovali, aby jsme šli rychleji. A pak se to stalo. Richard jen tak mávnul za chůze rukou, zastavil u nás sportovní Oppel a z něj vykoukla obrovská snědá hlava. Napřed se nás ta hlava zeptala, kolik mu dáme za svezení, my mu řekli že nic - že to je princip stopování, tak řekla že jo a že jede do Fara a to my už jsme ani nedutali, protože přesně tam jsme se chtěli dostat a ještě před pár minutama bychom nikomu neuvěřili, že se tam dostaneme ještě dnes večer.

Obrovská snědá hlava patřila klukovi, který na nás prvních pár minut nepůsobil moc dobrým dojmem, ale nakonec to byl zatím jeden z nejlepších stopů. Chvilku si se mnou povídal a staral se, jestli nám není zima a tak. Jel sice jako prase, naštěstí mu ani nefungoval tachometr, ale šlo vidět, že na to má on i jeho auto, takže nás už za dvě hodinky i vysazoval. Dokonce nás zavezl do kempu, který byl ještě o deset kilometrů dál.

Luxusní kemp za pár Eur s místečkem na měkoučkém písku přesně pro náš stan, kde nám idylku nemohlo pokazit ani občasné křičení místních holubů, byl příjemným zakončením dne, plného cestovatelských útrap. Ale to jsme ještě netušili, co nás čeká další den, takže jsme spali klidným spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama