Pátek, 10. července 2009 - Z Méridy do Lisabonu

13. července 2009 v 11:10 | Micha-All ç RichaRd. |  Deník
Noc byla ohromná. Spalo se báječně a spalo by se ještě líp, kdyby nám po ránu nekokrhal u hlavy kohout.


Příjemně vlažné ráno se začínalo měnit v horký den a to my už jsme byli na cestě. Museli jsme projít celou Méridu, abychom se dostali na nájezd na dálnici směrem na Badajoz. Chtěli jsme vyzkoušet dálnici, když jsou ostatní cesty tak prázdné. Jen jsme netušili, že budeme muset jít přes celé město.

Napřed nás vzal nějaký pán asi do poloviny cesty na Badajoz. Cestou nám říkal, že na dálnici stopovat nemůžeme, když nás vysadil, tak nám dal do ruky klobásku, postavil nás tam, kde by se mu tak líbilo, aby jsme stopovali a chvilku tam dokonce ještě stál a díval se, jestli jsme tam, kam si nás postavil a jestli stopujeme. Pěkně jsme mu poděkovali a když odjel, tak jsme odešli jinam. Kousek dál na lepší místo. Mimochodem zatím pokaždé nám zastavili jen chlapi a samotní a pokaždé na nás mluvili i když jsme jim několikrát za cestu opakovali, že Španěslky neumíme. Po půl hodince jsme se dostali do Badajoz - poslední město před portugalskými hranicemi. Tentokrát nám chlápek zastavil na dálnici a ukázal nám o kousek dál, že máme stopovat tam. Tak jsme sešli z dálnice dolů na nájezd a stopli nějakého kluka, který jel původně jen k hranicím, ale zavezl nás až za hranice - do prvního města v Portugalsku - do Elvas. Opět nás vysadil na dálnici a vesele odfrčel zpět. Sice jsem si s ním pěkně povykládal Anglicky a zajel si kvůli nám deset kilometrů, ale budeme na něj vzpomínat úplně kvůli něčemu jinému. Vysadil nás u nájezdu, kde za půl hodiny neprojelo jediné auto, tak jsme se vydali pěšky do Elvas najít jiný nájezd, jenže jsme netušili, jak daleko to je.

Slunce nelítostně pálilo do našich upocených těl vláčících na zádech celý svůj dům. Po hodinách chůze jsme došli do města, které jsme od dálnice viděli v dálce v oparu na obrovském kopci a o kterém jsme říkali, že je štěstí, že nemusíme jít až tam. Elvas je moc hezké historické město s hradbami a bránami všude kam se člověk podívá, ale pro nás to bylo v ten okamžik město utrpení. Vtrhli jsme do místní informační kanceláře s dveřmi úzkými tak, že jsme je málem vytrhli z pantů kvůli našim obrovským krosnám na zádech a nad mapou, potřísněnou naším potem kapajících z čel jsme si nechali poradit, kudy z města na dálnici. Pěkně jsme poděkovali, protlačili se dveřmi a vydali se úplně jinou cestou, než nám bylo řečeno.

Dojít na konec města bylo nekonečné. Když už jsme si stoupli za poslední kruhový objezd, stáli jsme a viděli, jak na nás řidiči ukazují že jedou na levo, nebo napravo, nebo nějaké jiné nesmysly, tak jsme popšli za pár kopců a odboček, aby se to zase všechno opakovalo a tak jsme došli až k nájezdu na dálnici, napsali na cedulku "LIS" jako Lisboa, neboli česky Lisabon, aby už řidiči nemohli mít žádné výmluvy a čekali jsme, co nám osud na dnešek ještě přichystal. To už byl večer, nějak kolem šeté hodiny a my jsme byli opravdu unavení a bezradní. Mezi máváním na auta jsme se rozhlíželi, kde by jsme tak postavili stan a přemýšleli jsme, co budeme dnes jíst.

A pak se to stalo. Projížděl taxík a za ní sanitka. Ani jsme pořádně nestopovali, jen tak mávli a sanitka zastavila. Rěkli jsme jim, že neumíme Portugalsky, oni nám řekli, že nás zavezou do Lisabonu a vyjeli jsme. Tohle byl snad nejbáječnější okamžik od začátku našeho čundru. Úsměv na tvářích nám zůstával celou cestu. Byli jsme prostě šťastní jako blechy. Po dvou hodinách cesty jsme byli vysazeni v centru Lisabonu. Bylo osm večer a euforii vystřída potřeba najít nšjaké místo na přespání, nejlépe kemp. Chvilku jsme bloudili, hledali informace, až nám nakonec poradili místní policajti. Lisabonský kemp se jmenuje "park kempižimo" a jede tam autobus číslo 714.

V autobusu do kempu jsme se seznámili s párem Němců, kteří tam jeli taky. Postupně jsme od nich zjistili, že taky cestují na stopa po Španělsku a Portugalsku a dokonce že poslední noc trávili taky v Méridě, ale ne v kempu, jen někde u řeky.Budou pokračovat taky někam na jih.

Kemp nebyl zrovna z nejlevnějších, ale jsme v Lisabonu a navíc je ten kemp celkem luxusní. Skoro za tmy jsme postavili stan, Němci vedle nás a tím skončil další den našeho evropského putování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pinkpanther6@seznam.cz pinkpanther6@seznam.cz | 13. července 2009 v 16:47 | Reagovat

ježiš, kluci, já vám tak závidím :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama