Pátek 17. července 2009 - V celku úspěšný a poklidný den

21. července 2009 v 20:31 | RichaRd. Ç Mich-All |  Deník
Den jsme začali vcelku brzy, jelikož jsme se v pochybném, ale příjemném parku u moře nechtěli dlouho zdržovat. Michalovi se to moc nelíbilo, ale Richard zavelil v šest BUDÍČEK!!!! a bylo ráno...

...vykoukli jsme ze stanu, podívali se, kde to vlastně jsme a v rychlosti vše sbalili. Jelikož bylo ještě šero a nikdo na pláži nebyl, nejmenovaný Michal neváhal, vysvlékl se do naha (teda měl jen přírodní bílé spodní prádlo) a skočil do moře. Richard ho následoval, ale měl černé bavlněné spodní prádlo.

Po ranní procházce po pláži směrem na autobusák, kdy nás míjel jeden důchodce za druhým, nakoupení v místním "supermarketu" a opětopvném navštívení turistických informací, jsme nasedli na autobus směr Almería.
Cesta trvala snad půl dne. Čas jsme si krátili tím, že jsme si dělali legraci z některýh cestujících.Jeden mladý člověk dokonce poblil půl autobusu. Sranda to byla samozřejmě v rámci možností! Jsme přece lidi a neměli jsme v úmyslu se nikomu posmívat. Ale když nám asi v půlce cesty, jedni z vystupijících, kteří seděli někde za náma, řekli: "Šťastnou cestu!" tak bylo úplně po srandě. Zbytek cesty jsme s Michalem seděli každý na jiném dvojsedadle a mlčky přemýšlěli nad svými životy...

Do Almeríe jsme dorazili kolem 16. hodiny. Hned po prvním dotyku našich chodidel s horkou Almeríjskou půdou jsme vyrazili nekompromisně za svým cílem - turistické informace. Ty jsme našli vcelku rychle. To ovšem nebyla taková výhra, jak jsme si mysleli. Kdo by řekl, že v pátek, v půl 5 odpoledne budou turistické informace zavřené? ...no nikdo! Ale v tomto Španělském měste s arabským nádechem to byla skutečnost.

I tuhle anomálii jsme vyřešili bleskurychle. Cestou na autobusové nádraží jsme se občerstvili v místní Cafeterii a díky našemu netbooku zjistili vše, co jsme potřebovali. Naše úspěšné tažení podpořil postarší pán na informacích na autobusovém nádraží. Ten nás poslal na autobus číslo 11, který naše maličkosti záhy odvezl k místnímu, asi 6 kilometrů vzdálenému kempu.

Konečně se nám podařilo, co jsme si řekli na začátku cestování - do kempu jsme dorazili za světla, v klidu a pokoji. Postavili jsme stan, zadováděli ve vlnách (asi jeden a půl metru vysokých) Středozemního moře a po sprše a hygieně jsme si dokonce dovolili takový luksus, že jsme si na dobrou noc pustili film na PC.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zyzy Zyzy | 21. července 2009 v 23:59 | Reagovat

kdo to psal? Zacina me to cim dal vic bavit  ;-)

2 RichaRd. RichaRd. | 23. července 2009 v 19:33 | Reagovat

Tenhle blog je naše společné dílo. Vždycky někdo něco napíše, druhý něco doplní, popřípadně upraví. Ale konkrétně tenhle článek jsem psal já. RichaRd. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama