Pátek 3. 7. 2009 - Michalovo balení a další nádherný den v Londýně

6. července 2009 v 14:11 | RichaRd. ç Mich-All |  Deník
Dnešek byl vyjímečný hned od rána...

...ještě se nám totiž nepodařilo za celý pobyt zde ráno prvně posnídat. Dnes ano! Dojídali jsme zbytky našich kebabů ze včerejška.
Všichni jsme byli krásně vyspaní, po sprše i voňaví a hlavně odpočatí. Někteří i vysraní. Michal hned od rána poletoval po domě a vykřikoval, že se musí sbalit. To se mu dařilo dost dlouho. ...to poletování a vykřikování myslím. :-)
Zhruba v 10 hodin dorazila Klára, aby mohla po Michalovi převzít komůrku a vyrazit nás z baráku. To se jí nepodařilo, protože Michal ještě v 11 hodin nebyl sbalený, tak jsme jí aspoň slíbili, že co nekjdřív vypadneme. Šla totiž na 11 do práce. Teda do Nandosu.

Michalovi se podařilo sbalit jeho asi roční angažmá v Londýně cca v půl 12. Hned na to jsme vyrazili na vlak a Michal se definitivně rozloučil se Suttonem. Já a Víťa vlastně taky.
Ověnčeni zavazadlama a zrudlý, až zmodralý pod nátlakem jejich tíhy jsme se trckali vlakem a metrem do Bářiného domu v Tower Hill. Byla jedna hodina odpoledne a my jsme konečně odložili zavazadla. Ulevilo se nám. Zavazadla jsou strašné. Furt jenom všude zavazí a komplikují život.
V Bářiném domě, on je to vlastně jenom byt. Docela maličký byt. On to vlastně není ani Bářin byt. Tento maličký byt, v krásném prostředí Tower Hillu, patří starému, malému, anglickému učiteli anglického jazyka. Bára a posléze i my, jsme mu říkali "dědek." ...inu, v dědkově bytě jsme tedy odložili ty zavazadla.
Dědek pospíchal do práce, tak nám nechal klíče od bytu a šel. My si zašli do obchodu a udělali si u něj, před bytem, menší siestu.
Potom jsme se vydali obdivovat další krásy Londýna...

Tower Hill je opravdu krásný. Je tam mimo jiné přístav, kde boháči nabízí své ojeté lodě, dále známá věznice - Tower a mnou nejvíce obdivovaný Tower bridge. Zrovna se nám podařilo jej vidět v akci, kdy pod ním projížděla loď a on se zvedl. Všechno to má takový příjemný romantickostarodávnolondýnský nádech.
Pak jsme šli kolem Westminster Abbey, Parlamentu s Big Benem a jiných hodnotných objektů přes park směrem k Buckkinghamu. Musím se pochválit, že se mi podařilo udělat pár opravdu skvostných fotek holubů!!! A dokonce jsem objektivem zachytil i jak veverka krmí holuby!!! ;-) ...nebo tak nějak to bylo.

U Buckinghamu jsme udělali taky pár fotek, vystřelili jsme si z nějakých slovenek, co stáli vedle nás a pak se dostali skrze nějaký park do metra. Jeli jsme na stanici Arsenal. Ano byli jsme se mrknout na slavný fotbalový stadion Emirates Stadium. Domácí stánek místních fotbalistů.
Koho to zajímá, jeho obvod měří 938 průměrných Ríšových kroků.

Pak už bylo okolo šesté večerní a jelikož jsme měli v 7 sraz s Bárou, tak jsme vzali úprk. Bára má nějakou speciální kartičku, s kterou má ve vybraných restauracích 50% slevu na jídlo. Tak nás tímto způsobem pozvala na pizzu. Bylo to od ní šlechetné a tímto jí děkujeme! Cestou do dědkova bytu jsme se ještě stavili na pivko v Dickens baru. To jsme do sebe vléli a šli jsme spát.

Zítra vstáváme v 4:45 a v 7:40 odlétáme (RichaRd. § Mich-All) na hlavní štaci našeho čundru do Španělska. Resp.: do Madridu...


Teď já. Michal.

Richard to popsal dobře. Já jen přiblížím historku s dědkem a jeho bytem, protože ta byla pro mě asi nejlepším zážitkem dne.

Původně jsem měl v plánu spát i poslední noc u mě, ale: Klára už by se ráda nastěhovala v pátek a hlavně brzo ráno je spojení ode mě na letiště možné jen s několika přestupy a musí se vstávat hodně brzo a vůbec je to zbytečně komplikované. Tak se má kamarádka Bára nabídla, že se zeptá dědka, jestli tam můžeme přespat. Můžeme a dokonce si tam můžeme přes den odložit zavazadla, ať se s tím nemusíme vláčet po městě, než přijede Bára večer z práce.
Musíme dorazit do jedné hodiny, kdy dědek odchází učit (učí angličtinu). Díky mému "balení se" přicházíme asi pět minut po jedné, ale dědek je ještě doma. Vítá nás, zmateně pobíhá po domě, zbytečně se zdržuje vysvětlováním nesmyslů, ale je fajn. Nakonec se ptá, jestli chci klíče od bytu. To bych nečekal, ale proč ne. On odchází a my si jdeme koupit něco na občerstvení. Nakonec naši svačinku baštíme na ulici před domem mezi dědkovými květináči na židlých vytažených z bytu. Neuvěřitelná pohoda, kterou jsem už dlouho nezažil, ale potřeboval jsem zažít. Je nádherné počasí, jsem s kamarády, mám před sebou zřejmě jednu z mých nejlepších dovolených života a celkově se prostě "něco" děje, což mám rád :)


*Mich-Allova poznámka: Jak jistě všichni vědí, tak Richard je obrovský člověk. Když měl ještě dlouhé vlasy, tak se téměř nevešel ani na chodník. Ale i teď, když má vlasy krátké, tak je prostě obrovský. Takže ve středu, když jsme šli na pivo a nechali ho chvilku samotného u baru, tak se hned kolem něj začali srocovat přiopilý Angličani a vyptávat se ho na záludné otázky typu: jak jsi vysoký a kolik měříš a navíc to chtěli vědět v palcích a loktech a to už bylo moc i na Víťu, který mu přispěchal na pomoc. Den na to jsme se všichni tři chtěli nechat společně vyfotit na Picadilli Circus, svěřil jsem můj foťák do rukou nějaké slečny, ta s ním chvilku točila a nakláněla a jen bezmocně kroutila hlavou, uchychtávala se a říkala, že to není jednoduché vyfotit, protože"ten kluk" je strašně obrovský. A dokonce v pátek se i Bára ptala, jestli je ta sklenička, kterou Richard držel, tak maličká, nebo on tak obrovský. Co z thoho vyplývá? Vyplývá z toho závěr, že tři lidi nezávisle na sobě potvrdili, že Richard je obrovský a taky jedna otázka: jak budou na tak obrovského Richarda reagovat Španělé?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 8. července 2009 v 10:51 | Reagovat

:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama