Pondělí 13.7.2008 - Konečně neúspěšný den! :-\

15. července 2009 v 22:57 | RichaRd. § Mich-All |  Deník
Ano, nadpis zní divně, leč pravdivě. Snad to tímhle článkem nezakřiknu, ale zatím vždy, když jsme stopovali, se nám podařilo dotáhnout den do zdárného konce. Tzn.: např. včera jsme chytli první stop až okolo půl 9 večerní, ale nakonec jsme se stejně dostali až do cca 120 km vzdáleného kempu v Olaho. A takových dnů bylo povíc...

...dnešek byl od rána příjemný den. Krásně jsme se vyspali na písčitém podkladu nádherného kempu, posnídali jsme párky s chlebem, dali si sprchu a ještě před odchodem se nám podařilo dostat se na internet a zveřejnit pár aktuálních článků.

*Tím to bych nás chtěl omluvit, za někdy delší "neaktuálnost" našeho blogu. Ale Vy, čtenáři, určitě chápete, že tady na čundru, nespáváme v hotelu a podobně a tudíž nemáme pravidelný přístup k síti a internetu. Děkuji za pochopení! ;-) (aktuální fotky dodáme co nejdříve)


Stopovat jsme začali okolo půl 11 za kruhovým objezdem směrem na dálnici do Španělska. Jako pomůcku jsme měli cedulku s písmenem "E" (Espaňa). Asi za hodinku nám zastavil pohodový pán v dodávce, který uměl anglicky, takže nebyl problém se s ním domluvit kam nás vezme. Vyložil si nás kousek od mostu, jenž spojuje Portugalsko se Španělskem.
Opět jsme se postavili na vcelku dobře přehledné místo a stopovali dál. Měli jsme oba dobrý pocit a těšili jsme se, že už dnes dorazíme do Sevilli.

V 13:30 hodin, kdy jsme tušili, že to zas tak v klidu nebude /dostat se do Sevilli/, nám zastavil další anglicky mluvící pán. Neměl sice dodávku, ale aspoň kombik to byl. Tento anglicky mluvící pán s kombikem a slunečníkem v kufru si nás popovevzl asi 40 kilometrů dál, směrem, kterým jsme potřebovali. Zastavil nám sice na dálnici, ale přejít kousek dál, k výpadovce, kde by se daslo stopovat nebylo vůbec složité. Tak jsme tak udělali.

Byly dvě hodiny po pravém poledni, slunce pařilo jak vzteklé a my stáli u cesty s myšlenkama na večerní sprchu v kempu v Seville.

hEh, najivní to chlapci...


Po nekonečných 4 hodinách na rozpálené cestě uprostřed ničeho, kdy už zoufalý Richard stál na svodidlech a s rukama nad hlavou prosil projíždějící, aby zastavili, to konečně přišlo.Už jsme pomalu ani nedoufali... Pán, Španěl, s menší dodávkou, s lámanou angličtinou a s ženou z polska (nevím,co měl v kufru), nám zastavil skoro na pětníku. Zabrzdil tak prudce, že kolem takřka létaly kusy spálené gumy a z našich očí tryskali potoky slz. Slz štěstí!
Ovšem nejvíc nás pobavilo, když nám sdělil, že stopaře NIKDY nebere, ale že když viděl Richarda na svodidlech stojícího, prosícího, že NEŠLO nezastavit. :-)
Tento pán nás zavezl do městečka San Juan del Puerto, vzdáleného "jen" 60 km od Sevilli. Odtud jsme chtěli docestovat již busem.
Taky jsme tak provedli. Autobus v 18:25 nám ujel před nosem, respektive před hospodou (Richard vysvětlí v poznámce) a další jel v 20:55. Čekání jsme vyplnili nakoupením potravin a občerstvením v místní hospůdce.


Do Sevilli jsme dorazili už za tmy, v 23:00.

Plus mínus.

Ale spíš plus.

Z mapy, internetu a průvodce (to je knížka, ne osoba! ;-)) jsme věděli, že u místního letiště je nějaký kemping. Hned po příjezdu jsme se ho tedy vydali hledat. Na nádraží neuměl samozřejmě nikdo anglicky. A tady začíná náš asi první nezdar....
Chvilku jsme pobíhali po nádraží a otravovali lidi větou: "Dú jú spík ingliš?" Až nakonec jedna řekla: "Jés!" Byla to Francouzka. Vyvrátila nám, ostatně jako všichni otázalí, plaší a pobláznění Španělé, že ve měste nějaký kemp je. Tak jsme s ní prohodili pár vět ve stylu:
- ona: "Kam jedeté?"
- my: "Směrem na jich. Asi Džibraltar. A ty?
- ona: "Z tama jedu já!! Tam nejezděté! Je to tam samí anglán a je tam hrozně horkó! No a jináč jedu do Lisabonu."
- my: "My zaséj jedeme z Lisabónu. Tam nejezdi! Je to tam samí poblázněný portugál a je tam prd."
- všichni: "Tak díky a šťastnou cestú! Ahóóóój!"

Myšlenek, jak trávit noc bylo mnoho. Hotel - drahý. Letiště - zavřené. Noční cestování busem do Gibraltaru - neproveditelné, v noci busy nejezdí. Blouznění po městě - strach o věci... Ještě někdo něco??!!

Nakonec jsme uložili věci do úschovny na vlakáči, vzali s sebou jen drobné a spacáky a vydali jsme se poddávat noční Seville v rolých bezdomovců. Ano.

...nakonec jsme našli krásný maličký parčík kousek od vlakového nádraží. Byl sice bez sprchy, záchodu, postelí, povlečení, střechy nad hlavou, ale za to to tam hnusně zapáchalo.

Noc jsme přežili...ale o tom až "zítra"


*RichaRdova poznámka: "Ve Španělských vesnicích neexistuje označená autobusová zastávka. V nějaké místní hospodě najdete na nástěnce vyvěšený jízdní řád a zhruba v tu dobu, kdy by to mělo jet, musíte stát u cesty a mávat a křičet. Jinak bus jen projede a vy máte smůlu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama