Pondělí, 20. července 2009 - Valencie

23. července 2009 v 23:20 | Mich-All § RichaRd. |  Deník
Do Valencie jsme z kempu dorazili pouličkou, uložili batohy do úschovny na vlakovém nádraží a vyrazili v kraťáskách a žabkách prozkoumat město.


Na informacích jsme si vyptali mapu a rychle vymysleli plán. Na Valencii jsme si vyčlenili jeden celý den, takže jsme toho viděli opravdu hodně. Valencie je hezká. Je to staré přímořské město se spoustou nádherných náměstí, plných historických budov, ale zároveň je Valencie město velmi moderní.


Nejprve jsme prošli historické centrum a pak se vydali parkem, který protíná město od jeho západní části až k pobřeží, k místnímu oceánoriu. V parku jsme si zadováděli na dětských prolézačkách a uložili pod most bombu - plynovou bombu k našemu vařiči, kterou nám zakázali zamknout v úschovně.


Každému, kdo se chystá navštívit Valencii, doporučujeme navštívit místní oceánorium. Sice je vstupné celkem velké - studentské je 20,32 Euro, ale stojí to za to. Mají tam vše. Od žraloků až po tučňáky. Ale hlavně delfíny! Shlédli jsme půlhodinovou delfíní show a byli jsme dojati.


Den se krátil, tak jsme opustili podmořskou říši, zašli nakoupit zásoby jídla, vyzvedli bombu a koupili za 1,95 Euro lístek na vlak do Puzol, kde se prý nachází nějaký kemp. V Puzol jsme zjistili, že kempy jsou tam dokonce dva, ale oba u pláže, která je vzdálená asi tři kilometry. Tuhle informaci jsme zjistili od místních domorodců, kterým čím více jsme opakovali, že neumíme Španělsky, tím více a rychleji na nás mluvili. Na tohle už jsme však byli zvyklí z dřívějška, tak jsme pokaždé pěkně poděkovali a odešli v půlce jejich monologu. Autobusy už nejzdily, tak jsme vyrazili pěšky.

Na konci dědiny nastala poslední šance na ulehčení cesty. Procházeli jsme kolem místní polecijní stanice a zeptali se na kemp policisty sedícího v autě - doufali jsme, že by nás tam třeba zavezl. Ten však nelenil, postavil si nás před služebnu a v zápětí vyšel on s dalšími pěti policisty. Možná se nám to jen zdálo, ale vypadali lehce přiopile. Jeden přes druhého nám ukazovali, kudy k pláži / ke kempu, říkali, jak je to daleko, smáli se, pak naskákali do aut a odjeli. A tak jsme v žabkách s funěním dorazili po nekonečně dlouhé chůzi nočním španělským venkovem do kempu a stihli vztyčit náš luxusní domov, v podobě stanu o rozměrech dva krát dva metry, ještě před půlnocí. A nebýt Richardovi odhodlanosti, tak já to zalomím někde v poli v půlce cesty.

*RichaRddova poznámka: V oceánoriu, ve Valencii jsme bohužel nenašli oddělení želv, tak jsem velmi zklamaný. :-(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama