Čtvrtek, 30. července 2009 - Uvíznutí

4. srpna 2009 v 0:21 | Michal & RichaRd. |  Deník
Dnes se to zase konečně podařilo - vstali jsme hodně brzy, takže den začínal slibně. Sice přes noc maličko pršelo, ale ráno byla obloha jako vymetená. Klasické ráno - snídaně, hygiena, balení a odcházeli jsme ještě před devátou.

Zase chvilka chození, až jsme se ocitli u ohrady s oslíkem a koníkama. Chvilku jsme si s nima povídali. Nebo teda spíš pohýkali. A nebýt pick-upu, který u nás zastavil, tak na nich snad odjedem do Monaca. Pick-up pro dvě osoby nás přemístil o pár kilometrů dál do polí.

Po hodině a půl už jsme měli ujeto 50Km a takovýmto popojížděním jsme se dostali až do Marseille.
Naše první pocity z tohoto města byly strašné. Byli jsme vysazeni v nějaké podivné špinavé čtvrti. Lidi na nás pokukovali a vůbec se nám tam nelíbilo. Za chvilku jsme došli do centra a tam to bylo o trochu lepší, ale zase nám nastaly komplikace s odjezdem z města. Na informacích nám sice poradili vyčerpávajícím způsobem, ale najít zastávku toho správného autobusu bylo beztak umění. Viděli jsme sice Marseil - které je teda opravdu hezké, ale hodně jsme se zdrželi. Navíc cena autobusu nebyla jedno Euro, jak jsme byli informováni na informacích panem informátorem, ale téměř trojnásobná.

Na konečné v Aubagne jsme se zase až moc dlouho motali po městě, než jsme našli ten pravý výjezd a to už bylo pět hodin. Prošli jsme spletí kruhových objezdů, až jsme narazili na nákupní centrum. Na dně našeho kanystru se vlnil už jen zbyteček vody, tak jsme pro jistotu zašli koupit vodu novou. Cestou přes parkoviště jsme ukořistili nákupní vozík a nechali tak vydechnout našim bedrům. Vozík nám způsobil asi největší radost z celého dne. Strávili jsme s ním nezapomenutelné chvilky, ale zase jsme ho museli opustit. Chvilku jsme postáli u nějaké cesty, ani jsme si nebyli jistí, kam vede a zastavil nám kluk, kterého jsme se zeptali na nějaký kemp. Zavezl nás asi tak kilometr až ke kempu - a to byl nejkratší stop v historii našeho cestování.

Bylo sice teprve šest hodin, ale dnešek byl náročný a už jsme neměli náladu na další cestování. V kempu jsme se zeptali na cenu, zatvářili se že nevíme jestli jo a nebo ne, mluvili jsme na sebe česky a tak nám recepční dal sám od sebe slevu.

Po sprše a večeři jsme ještě vyrazili do města. Trošku jsme ho prozkoumali, odreagovali se nad hloubáním smyslu a principu místních zavlažovacích kanálů, na kterých jsme nakonec pouštěli lodičku z obalu od Snickers a sledovali ji skoro celou cestu až do kempu.


Michalova poznámka: Richard se postupně naučil ovládat věci pomocí jeho břicha. Dokáže s ním rozepínat opasek od batohu, nebo třeba klikat na tlačítko u touchpadu na netbooku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katerina z Brightonu Katerina z Brightonu | 7. srpna 2009 v 0:51 | Reagovat

Supr fotky, supr denik..  :-)

2 Zuzana z Brightonu Zuzana z Brightonu | 8. srpna 2009 v 12:36 | Reagovat

skoda ze jste na tech oslech neodjeli byla by vetsi sranda ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama