Pátek, 31. července 2009 - Stopování po francouzsku

4. srpna 2009 v 0:24 | Michal & RichaRd. |  Deník
Díky snídani jsme odešli z kempu neuvěřitelně brzy. Snídani jsme totiž vynechali.

Prvním stopem jsme se odvezli jen kousek, aby jsme se dostali na správný směr, ale byli jsme vyloženi na místě, kde nám prostě nikdo nezastavil. Po hodině jsme přešli o tři kilometry dál. Mezi tím jsme stihli posnídat čerstvé lahodné francouzské pečivo pod keřem na parkovišti.

S plnýma žaludkama šlo stopování hned líp. Napřed nám zastavil někdo, kdo na první pohled vypadal jako mladý kluk, na druhý pohled, když jsme doběhli k autu vypadal jako holka a konečně jsme společně usoudili, že to byl kluk. Ale zavezl nás kus dál, tak jsme byli spokojení.

Celkem z mizerného místa nás po chvilce nabral výborně Anglicky mluvící pán, který nám po vysazení řekl, že za patnáct minut pojede dál, kdyby jsme tam ještě stáli, ale nebylo to potřeba. Za minutku nám zastavil nějaký místní mladík.

Po dalším vysazení jsme zase nečekali dlouho a vzal nás příjemný pár postarších Francouzů. Původně nechtěli, ale během cesty špatně odbočili a vzali nás až do Brognoles. Tam jsme šli stopovat na nájezd na dálnici a to byla chyba. Stvrdli jsme u krajnice asi hodinu a půl. Otrávení a znudění jsme přešli o kousek dál na běžnou silnici a další dobrovolník na sebe nenechal dlouho čekat. Párek mladých Francouzů nás popovezl zase několikr kilometrů. Prý taky občas stopují. Jednou prý zvládli dojet na stopa ze severu Francie až do Barcelony za jeden den.

Další stop přišel opět rychle. Bývalý "trucker" sice neuměl Anglicky ani ahoj, ale zase jsme byli blíž domovu. Navíc snad všichni Francouzi ne jen že nás někam odvezli, ale zajeli si dál, aby nás vysadili za městem přímo na výpadovce a ještě nám poděkovali. Supr.

Pak další - kluk v Mercedesu. Takový, od kterého by nikdo nečekal že zastaví. A postupně se i rozpovídal. Prý je voják a pojede za pár týdnů sloužit do Bosny a Hercegoviny. A ještě jsme od něj zjistili, kolik stojí trajekt ze Španělska do Maroka - 200 Euro za jednoho člověka a auto, nebo 100 Euro za dva bez auta. To jsme totiž původně chtěli, ale neudělali.

A to už jsme byli asi jen 25 Km od St. Raphael a ani jsme nevěděli, že jsme tak blízko. Sice to nebyl náš dnešní cíl, ale byli jsme rádi, když nás tam zacezl náš další stop. Původně teda nejel až úplně do St. Raphael, ale v podstatě se k tomu sám přesvědčil, aby tam jel a zavezl nás až do centra. My na něj během cesty navíc mluvili něco o Nice a pokaždé, když zaslechl Nice, tak křičel "no no" a chytal se za hlavu. Zřejmě si myslel, že po něj chceme, aby nás tam zavezl.

Párkrát jsme obešli centrum, aby jsme našli turistické informace. Pak dalších několik etap mezi informacemi a vlakovým nádraží, aby jsme nakonec vyrazli pěšky při pobřeží směrem na východ - směr Nice. Koupili jsme večeři a snídani, pak další pěší přesun o kus dál.
Cestou, za chůze, se nám podařilo stopnout další dobrou duši. Dovezl nás k nějakému kempu. Ale kemp byl drahý. Hodně drahý. Jedna noc pro dva lidi a stan byla téměř čtyřicet Euro - za to se dá pořídit přespání v lepším hostelu, nebo přímo v hotelu. Tak jsme řekli ne a šli dál. Až jsme našli kemp, kde jsme usmlouvali cenu na polovinu předchozího. Sice pořád celkem dost peněz, ale byli jsme spokojení. Na Francouzské Riviéře, asi dvacet metrů od pláže by člověk nemohl chtít nic levného. Ne že bychom vyhledávali taková turistická místa, spíš nás sem dovedla náhoda. Postavili jsme si stan pod fíkovníkem a byli jsme spokojení.

Zaplavali jsme si v moři, ale můžeme z vlastní zkušenosti říct, že španělské pláže a moře jsou mnohem mnohem čistší.

Udělali jsme si kvalitní večeři z konzervy s čerstvou bagetou, sousedi kempaři nám půjčili dvě rybářské židle a k tomu jsme popíjeli laciné francouzské víno. Prostě luxus nad luxus.

Zítra se snad konečně dostaneme do toho našeho vysněného Monaca.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama