Sředa, 12. srpna 2009 - z Benátek domů alias nikdy nestopujte Němky!

16. srpna 2009 v 21:54 | Mich-All § RichaRd. |  Deník
Na devět hodin naplánovaný odjezd se nám zpozdil jen o čtvrt hodinky, takže vše probíhalo dobře, dokud se Maxi po pár hodinách jízdy nepodařilo špatně odbočit. Ona teda vlastně místo odbočení na Vídeň neodbočila vůbec, pokračovala dál na Salzburg a přišlo jí to v pořádku. Navíc se začínala projevovat jako pravý namyšlený trouba, takže místo aby poslechla naši radu a vrátila se zpět, tak si vymyslela vlastní trasu. Jeli jsme po nějakých okreskách v horách plných serpentýn, rychlostí asi 60Km/h. Hlavně že máme novou dálniční známku.


Ale to jsme za chvilku zkousli, radši jsme nic neříkali a nechali ji bojovat s rozcestníky samotnou. To se před Vídní ovšem ukázalo jako velká chyba. Ani po našem několikerém upozornění na cedule "CZ" se odbočení směr rodná hrouda nekonalo a pokračovali jsme vesele do centra Vídně, která byla zasekaná nervozními Rakušáky a teď i jednou německou dodávkou s tupou řidičkou, zatím ještě klidnou a vysmátou navigátorkou a s dvěma situaci odevzdanými a naštvanými Čechy.

Hodina zdržení, ale přece jen jsme se vymotali. Vzali jsme navigaci do vlastních rukou a i přes ironické poznámky a úšklebky těch dvou před náma, při jakémkoliv náznaku, že by jsme se mohli spléct, jsme úspěšně a neomylně navigovali až do Kunovic.

Musíme dodat, že rozhodně nemáme nic proti Němkám, ani Němcům, ani nám nevadí, když si někdo není jistý za volantem, špatně odbočí, nebo udělá nějakou chybu. Nic takového. To, co nás vytáčelo k nepříčetnosti byla namyšlenost a arogance Maxi a nakonec se k ní přidala i Tereza.
Tak, tímto jsme se z toho vypovídali a na všechno špatné zapoměli.

Cestou, na jedné české benzince se stala snad nejhumornější věc za posledních pár dnů. Maxi si šla koupit cigarety a Michal šel překládat. Jenže jak je Michal zvyklý komunikovat Anglicko-Španělsko-Italsky a že Česky na něj dokáže mluvit jen Richard, tak nastala absurdní situce. Prodavač promluvil Česky, což Michala na několik vteřin totálně zmátlo. Na českého prodavače mluvil anglicky a na Němku Česky. Pak do toho ještě přišel Richard, který to taky težce nepobíral. Poslouchal tu debatu, přiblble se usmíval a se šťoucháním do Michala říkal: "Divej, on mluví Česky. On mluví Česky!", čemuž prodavačsamozřejmě rozuměl a byl z toho všeho vykulený asi ještě víc, než my dva.

Nechali jsme se tedy vysadit v Kunovicíc. Vysedli jsme z auta, vyházeli naše batohy na chodník a Němkám asi teprve došlo, že se loučíme, odcházíme a třeba už se nikdy neuvidíme. Jejich výraz byl všeříkající, překvapený a zároveň překvapivý. Ještě jsme jim ukázali na mapě, kde jsme, kde je Brno, Praha a Tesco, zamávali jsme jim a byli jsme nadmíru spokojeni, že už od nich máme konečně klid.

Dali jsme si v baru naproti pivo. Richard už se jazykově aklimatizoval, takže dokázal normálně komunikovat, narozdíl od Michala. Ten by nejradši všechno překládal.

Autobusem, jež řídil řidič bez kalhot, ano, jen v trenýrkách, jsme přijeli v jedenáct domů. Richard vysedl o zastávku dřív než Michal a tím skončilo naše společné evropské putování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RichaRd. RichaRd. | 24. února 2010 v 12:17 | Reagovat

Až ted' jsem si přečetl tento článek a hrozně mě to pobavilo! S odstupem času musím řict, že čundr byl plnohodnotný zážitek, moc rád na něj vzpomínám a už se těším, až si tento deník celý znovu pročtu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama