Středa, 29. července 2009 - Mizerné ráno, příjemný večer

4. srpna 2009 v 0:15 | Michal & RichaRd. |  Deník
Dnes jsme chtěli vyrazit hodně brzo a urazit pořádný kus cesty, takže Richard vyhlásil ve čtvrt na osm budíček, který Michal úspěšně bojkotoval, protože včera smáčel hrdlo francouzským vínem na oslavu jeho kulatých dvacátých sedmých narozenin a vzdorovitě si vyspával až do osmi. Ale to byla pořád ještě pohoda.

Během naší snídaně totiž přifrčelo auto s rodinkou nějakých Francouzů a dělali si zálusk na náš flek. Napřed neuměli Anglicky vůbec, ale nakonec se jedna z dcerek rozpovídala. Hned jim Michal řekl, že dřív než za hodinu neodejdeme. Nervózně postávali kolem, připravovali stan, nafukovali madračku velikosti malého skákacího stanu a pořád na nás hleděli, jak si v klídku snídáme. Trošku víc je zneklidnilo, když jsme si začali vařit kafé, navíc každý zvlášť, chodili jsme se sprchovat a umývat ešusy.

Pak z nich vylezlo, že neumějí postavit stan. Jedou kempovat a neumí postavit vlastní stan? Tak prý jestli jim s tím trošičku nepomůžeme. Kývli jsme. Jsme přece hodní a slušně vychovaní kluci. (Tímto zdravíme naše rodiče.) Na jejich otázku, jestli ještě budeme potřebovat ten náš vařič, až si dovaříme kafé a jestli jim ho nedáme, jsme jim slušně řekli, že takové věci se dají pořídit v obchodě, stojí peníze a ne málo peněz.

Stan jsme jim postavili celý, protože když jsme viděli, jakým způsobem se o to snaží hlava rodiny, tak nám jich bylo líto. V průběhu stavení jsme se zeptali, jestli nemají cestu do města, jestli nás tam nehodí. Kývli že jo. Že až bude stan úplně hotový. Tak jsme jim ještě pomohli a pak že prý už do města cestu nemají. Radši jsme beze slova odešli a trošku nám bylo zadostiučiněním pomyšlení, že tu obrovskou madračku budou muset zase vyfouknout, aby ji dostali dovnitř stanu. Navíc jim přejeme na jejich cestách déšť a kempové záchodky bez toaletního papíru.

Pouličkou jsme se přesunuli do Perpignan. Zbytečná cesta k informacím na druhé straně města nás stála hodinu a půl, jen aby jsme se dozvěděli, že vlaky jsou dražší než autobusy, ale jezdí dál. Odjeli jsme tedy vlakem do Salses.

Bylo horko. Ale viděli jsme krásný francouzský venkov s líbeznou krajinou vůkol.

Náš první Francouzský stop přišel rychle a hned nám bylo líp. Paní, která za mlada taky stopovávala, nás zavezla za Narbone k výpadovce na Beziers. Perfektní místo a taky že u nás za pět minut stálo další auto. Nějaký mladý cestovatel. Prý byl v Číně a chystá se tam zase. Sice nás hodil jen o kousek dál, ale počítá se každý kilometr a navíc se s ním dobře povídalo.

Pak přišlo přesně to, co jsme dnes chtěli - větší auto, aby jsme se nemuseli mačkat s batohama a někam trošku dál. Postarší pár v C4ce nás odvezl přes 150 kilometrů do Nimes. Sice na nás značnou dobu mluvili francouzsky a anglicky radši vůbec neuměli a pán byl strašný nervák - pořád něco vykřikoval, ale v autě se nám moc líbilo. Všechno jsme pomačkali, se vším potočili, všechno ošahali a pak na chvilku i usnuli.

V nedalekém nákupním centru jsme si dali pauzu. Napřed jsme zašli do McDonald's připojit počítač na chvilku na internet - zaktualizovat blog. Tam jsme potkali nějaké dvě Francouzky, které nás chtěli zavézt kousek blíž na cestu do Monaca, ale pak jsme na mapě zjistili, že by to bylo úplně opačným směrem, tak jsme holkám poděkovali a odešli jsme nakoupit trochu instantního jídla na další dny.

Už se schylovalo k večeru, takže jsme nasměřovali naše kroky na odbočku do Saint Gilles, což je nějaké malé městečko, kde by mohl být levný kemp. A stalo se něco neuvěřitelného. Zastavilo nám auto se třema mladíkama bez triček. Prostě typičtí zástupci nejčastěji pokřikujících, troubících, nebo na nás najíždějících lidí, ale tihle kupodivu nekřičeli. Když jsme přibíhali k autu, tak neodjeli, aby si z nás jen udělali srandu. Prostě nám zastavili, nabrali nás a odvezli o kus dál. Neuvěřitelné. Cestou nám ještě jmenovali nejslavnější jména českých fotbalistů.

Poslední stop nás zavezl až k bráně do kempu v St. Gilles. V kempu bylo volno, nebyl předražený a vypadal útulně. Navíc bylo půl sedmé, což slibovalo víc, než jen postavení stanu, sprchu a přespání. Tahle situace nám vykouzli na našich opálených tvářích úsměv od ucha k uchu. A s Richardem to udělalo ještě víc - začal mluvit na paní v recepci "multikulturně". V jedné větě dokázal použít Angličtinu, Češtinu, Španělštinu, Portugalštinu a Francouzštinu. Recepční to samozřejmě všechno normálně pochopila a byli jsme oficiálně zakempovaní.

Užili jsme si v klidu a pohodě zbytek "dobrého" dne, Michal napsal článek ve sprše na stojáka - jedinné místo, kde nebyli komáři a byla elektřina a konečně jsme šli zase brzy na kutě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivuse Ivuse | 16. září 2009 v 18:22 | Reagovat

super, libi se mi, jak pises, hezky se to cte a navic me to rozesmalo...nejake fraze primo rozrehtalo...diky

2 Michal Michal | 24. září 2009 v 20:55 | Reagovat

Děkujeme za návštěvu a pochvalu!
Michal bude dál pokračovat s psaním na http://michal-bloguje.blogspot.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama