Úterý, 4. srpna 2009 - Odjezd z Milána

14. srpna 2009 v 10:39 | RichaRd. § Mich-All |  Deník
Marta nás nechala posnídat, osprchovat se a sbalit se, naložila si nás do auta a vyvezla nás za Miláno. Ukápla slzu a řekla, že se cítí, jako by po vánocích vysazovala nechtěná štěnata za městem. My se tak taky cítili. Jenže my už nejsme štěňata, ale velcí psi, takže jsme zvedli hlavy, nasáli vůni rozpáleného asfaltu a vydali se na pospas stopařskému osudu. Ještě jsme zahlédli v protisměru odjíždějící Martu a už jsme vztyčeným palcem a smutným pohledem prosili projíždějící řidiče o svezení.


Po hodině intenzivního stopování nám zastavil nějaký Moldavan v dodávce, ale popovezl nás jen pět kilometrů. Ale i to se počítá. Dalších dvacet kilometrů nás svezl Albánec na nějaký kruhový objezd, kde jsme uvízli na další hodinu a půl. Dokonce k nám přijel nějaký taxikář z nedalekého města, jestli nepotřebujeme někam odvézt, ale samozřejmě za peníze. Dalších pět kilometrů nás popovezl konečně Ital, ale s Americkými předky.

V Itálii je autostop opravdu hodně težký a tak čekáme, jestli nám zastaví nějaký pravý originální Ital.


Trochu jsme se prošli, než jsme zase naši to pravé místečko. To už bylo odpoledne a zatím jsme ujeli velice málo. Prostě Itálie. Ale celkem brzy zastavil chlápek v dodávce, který na první pohled vypadal celkem rozumně, ale cestou nám to vyvrátil. Nedalo se s ním kloudně komunikovat, sice omylem, ale hodil cestou Richardovi za krk hořící nedopalek cigarety, když ho házel z okna a vysadil nás na benzince na dálnici, uprostřed ničeho, odkud se ani nedalo nikam odejít. Jedině po dálnici, ale sebevrazi nejsme. Ale aspoň to byl konečně pravý Ital.

Být uvíznutí na benzince se nám nechtělo a tak jsme se hned pohotově zeptali prvního pána, který zrovna dotankoval, jestli by nás nehodil někam jinam. Trošku jsme ho k jeho překvapení přepadli, takže se ze začátku netvářil moc šťastně, ale nakonec si nechal vylíčitnaši situaci. Měl kousek stejnou cestu, tak jsme nasedli a byli jsme vysazeni na mnohem lepším místě a zase trochu blíž domovu. Tam nás za pár chvil nabral další žřejmě Ital. Zase dodávka, ale tentokrát s lehce přiopilým postarším dělníkem. Sice to moc nezní jako bezpečné svezení, ale bylo to rozhodně lepší, než ten předposlední.


Zato další stop byl od začátku bláznivý. Zastavil u nás chlápek, hned vykřikoval něco o zabijácké cestě a rozmachoval při tom rukama. Naložili jsme si věci do kufru a nasedli. Byl to místní italský učitel historie a filosofie. Na otázku, jestli umí Anglicky, odpověděl plynoulou angličtinou v souvětí o třech větách, že Anglicky vlastně neumí. Povyptávali jsme se na všechno možné a než jsme si podali ruce na rozloučenou, tak nám ještě nad mapou ukázal, jaká by podle něj byla nejlepší cesta do Rakouska.

Jenže na odpočívadle, kde nás vysadil, jsme uvízli přes hodinu - až do pěti. Občas zastavil někdo, aby nám poradil, že máme jít kousek dál a tak různě. Pak nám zastavila postarší paní. Za mlada prý taky jezdila na stopa, tak nás kousek svezla.

Přešli jsme na konec vesnice a za nedlouho u nás zastavil chlápek. Jel až do Verony, ale zavezl nás jen kousek. My jsme mu zhruba řekli, odkud a kam jedeme a z něj vypadlo, že je pochází z Tennessee, projezdil na stopa celou Afriku, teď žije v Maroku a v Itálii je na dovolené. Taky nám řekl, že Itálie je snad nejhorší země na stopování, s čímž souhlasíme a tak nás zavezl na místo, kde parkují kamiony během povinné sedmihodinové přestávky. Prý se máme přeptat, jestli nás někdo nesveze a to je prý nejlepší, co můžeme udělat.


Tak jo. Ještě když jsme s ním vjížděli na parkoviště, tak mávl na nějaký odjíždějící kamion s rakouskou značkou a prý jestli nás nesveze. Už jsme se viděli na cestě do Reichu, ale nevyšlo to. Vysadil nás a ještě než na zem dosedl prach, tak jsme obešli parkoviště. Řidiči buď nerozuměli, dělali, že nerozumí, nebo se jen pousmáli a řekli že ne. Odešli jsme na další parkoviště o kus dál, ale tam se situace opakovala. Mezi tím jsme potkali i pár českých řidičů a od nich, nebo od ostatních, anglicky mluvících jsme se dozvěděli, že je možné, se takhle někam dostat, ale hodně záleží na konkrétním řidiči a hlavně že jen málokdo by vzal dva lidi, kvůli místu k sezení. Je jen jedno místo pro spolujezdce a druhý by musel sedět na posteli za sedadly, za což hrozí pokuta. ale i tak by nás prý někteří svezli, jen nikdo z nich nejel naším směrem.

Zatím jsme si stihli udělat na parkovišti večeři a před západem slunce jsme odešli hledat nějaké místo pro přespání.

Už téměř za tmy jsme na rychlo vztyčili stan někde mezi vinohrady a tak skončil náš další den.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MartyGIRL MartyGIRL | Web | 14. srpna 2009 v 10:41 | Reagovat

pškná fotenka ta spolu slušíí x) a jk se dneska máš??

2 Michal Michal | 14. srpna 2009 v 11:18 | Reagovat

Díky, Martě taky vyřídím.
V posledních dnech se mám dobře a cítím se báječně. Jak se máš Ty?
PS: Kdo jsi?  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama